Sám považuji za veliké štěstí, že jsem mohl několikrát v životě sledovat velká ptačí shromáždění, takzvané sněmy. Poprvé to bylo v předjaří roku 1969 v Tovačově. Jako student lesnické fakulty VŠZ jsem přijel koncem týdne k babičce a v pátek dopoledne jsem šel na procházku k rybníku Kolečko a po Hrázi, vycházkové cestě lemované staletými duby.
Přišel jsem ke Kolečku a uviděl impozantní podívanou. Na poli s ozimem mezi Hrází, Kolečkem a asi kilometr vzdálenou řekou Moravou bylo pole pokryté havrany, takže osení a ležící sníh nebylo prakticky vůbec vidět. Byly tam statisíce ptáků a jen asi třicet sedělo na jednom staletém dubu. Přitom by se na stromy na Hrázi a kolem Kolečka klidně usadila většina havranů sedících na poli.
Ještě pozoruhodnější bylo, že většina ptáků byla celkem potichu a ozývalo se vesměs jen těch třicet, tedy jakési „předsednictvo“. Jen občas se ozval některý pták z davu. Pokud byla jeho připomínka akceptována, nebyla žádná odezva, ale pokud byla „vyřčena hloupost“, začali na tohoto ptáka ostatní kolemstojící vyskakovat a snažili se jej klovnout.
Byla to tak fantastická podívaná, že jsem se na ni vydržel dívat po většinu tří dnů, až jsem v neděli odpoledne musel odjet zpět do Brna. Zda a jak dlouho tento „sněm“ pokračoval, to nevím, ale i tak to byl skvělý a neopakovatelný zážitek, který by měl být zaznamenán.